Turistické známky jsou ekologické

Žádná barva, žádný lak, obrázek vytvoří při výpalu obyčejné saze... mimochodem nejstarší "barva", kterou pro svou kreativitu používali už lovci mamutů.

Co na to oxid uhličitý?

Lipové kmeny jsou vytěženy selektivně, jako náletová dřevina, manipulovány nejčastěji koňským potahem. Pokud by z lipového kmene nevznikla Turistická známka, s největší pravděpodobností by dřevo shnilo v lese, protože se nehodí ani na topení, ani tesařům a stolařům. Při procesu tlení se oxid uhličitý, vázaný ve dřevě, postupně uvolňuje zpět do atmosféry. A teď troška matematiky:

Každá Turistická známka váže zhruba 7 gramů CO2, polovinu své hmotnosti.

Pokud tedy budeme předpokládat, že čeští sběratelé svou sbírku nenechají shnít, což můžeme tvrdit s naprostou jistotou :-), tak každý rok díky svému koníčku "vážou" 7 tun oxidu uhličitého. Rovnice by ale nebyla úplná, kdybychom nezapočítali energii, potřebnou k řezání, soustružení, broušení a vypálení Turistických známek. Ročně se jedná zhruba o 12 megawathodin, pro představu je to spotřeba čtyř domácností. Průměrné emise CO2 na jednu vyrobenou megawatthodinu činí v Česku v rámci energetického mixu 0,41 tuny. Výroba milionu Turistických známek, které se ročně v České republice dodají na Turistická známková místa, tak stojí přibližně 4,92 tuny CO2.

To znamená, že se díky Turistickým známkám do atmosféry neuvolní více než 2 tuny CO2.

Tohle jistě planetu před globálním oteplováním nezachrání. Ale rozhodně kvůli svému koníčku nemusí žádný sběratel trpět přehnaným environmentálním žalem.

A mimochodem - Turistické známky jsou distribuovány v použitých kartonových krabicích, posbíraných z Rýmařovských lékáren. Kasteláni a pracovníci "íček" tak už za těch třicet let dobře vědí, že Sunar mají od pošťáka přijmout, i když si ho neobjednali :-)